Odjakživa jsem měla ráda staré věci. Líbí se mi to jejich kouzlo a příběh, který každá věc má. Mám doma jednu krásnou malovanou dřevěnou pokladničku. Přesný původ neznám, ale pamatuji si, že ji měl můj prastrýc, který ji dostal od svého otce. Pokladnička sice tedy něco zažila, je oprýskaná a nevyhrála by soutěž o nejkrásnější hračku, ale na druhou stárnu má příběh. A to se cení, takové věci pro mě mají velkou citovou hodnotu. Také jsem měla hodně starý hrneček. Byl porcelánový a původně byl v celém porcelánovém setu. A je opravdu záhada, kam se poděl zbytek. Zbyl jednoduše jen jeden malý hrneček. Celý bílý a na něm krásná decentní červená růže. A protože o hrnečku moc nevím, raději mi slouží jen jako dekorace, protože mám strach do něj něco nalít. Mám doma toho hodně, co má svůj příběh v minulosti a mohlo by mluvit.
Například bych se ráda pochlubila selskou židlí, která je celá samozřejmě z masivu a váží snad třicet kilo. Je velká a robustní a má krásnou patinu. A právě patina dodává starým věcem to kouzlo. Abych pravdu řekla, tak jsme tehdy měli selské židle všechny čtyři včetně stolu, ale ty se nějakou nešťastnou náhodou zničily a vyhodily. Když na to nyní vzpomínám, moc se mi tomu věřit nechce, ale bohužel je to pryč a pátrat po tom nebudu. Ale jsem ráda alespoň za jednu selkou židli. Máme ji doma v kuchyni a složí jako dekorace. To především, ale taky plní svou funkci. Například na ní moc ráda čtu nebo se jen tak koukám z okna. Je ale pravda, že o starožitný či selský nábytek se musí člověk pořádně starat.
Pokud je daný kus z masivu, tak není výjimka, že nábytek může být napadnut červotočem. To se mi taky bohužel stalo. Babiččiny staré skříně, které měla ještě jako svobodná, napadli červotoči. A musím říct, že těžko se toho zbavuje. Ani nevím, jestli se to babičce podařilo, ale skříně stále má. Doporučuji nábytek pravidelně ošetřovat speciálním přípravkem nebo si klidně přizvěte na pomoc odborníka, není se za co stydět.
